Metronom (10)

... touží nejvíc. Znovu se tak dotknout jeho tváře. Prsty jemně mapovat křivku jeho rtů. Pevně svírat jeho ruku a doufat, že bude stisk opětovat. Jenže musel hrát svou roli. Jeho srdce už držel pohromadě jen cynismus. Musel to zvládnout. „Já nejsem nula! Já mám svůj plán.“ „Jakýpak? Plánuješ stát se nejpodřadnějším tvorem ve vesmíru?“ Vlastně to nemuselo být těžké. Ačkoliv vášeň tam stále...